Toulky Strakonickem
Strakonicko – kraj středního Pootaví charakterizuje mírně zvlněná malebná krajina bohatá na lesíky, rybníky, vesničky s rázovitou jihočeskou architekturou a starobylé kostely. Kolorit regionu dotváří mimořádná hustota kapliček a božích muk v podobě zděných sloupků různorodých tvarů. V úterý 19. listopadu od 17 hodin nám lomnický občan a cestovatel Mgr. Libor Drahoňovský povypráví o tomto zajímavém turistickém cíli a o jednom z nejpěknějších koutů naší vlasti v přednášce s promítáním fotografií. Jste srdečně zváni.
Okresní město Strakonice se sice nemohou pochlubit kompaktně dochovaných historickým jádrem. Z dob středověku se však v jeho centru dochoval hrad, který je pozoruhodný nejen působivou architekturou, ale i například skutečností, že byl od roku 1243 sídlem řádu johanitů, kteří se od roku 1526 proslavili pod názvem Maltézských rytířů. Ti vládli Strakonicku do konce 17. století. Strakonice jsou zároveň rodištěm básníka a národního buditele Františka Ladislava Čelakovského, dále herce a loutkaře Josefa Skupy. Se Strakonicemi je spjat děj Strakonického dudáka, divadelní hry J. K. Tyla. Jeho hlavní hrdina dudák Švanda se stal nejen postavou literární, ale v českém jazyce i synonymem pro vyjádření legrace. Písně dudáků v minulosti zněly v okolních vsích, kdy se hrálo zejména o dlouhých zimních večerech a o svátcích. Kdo uměl hrát na dudy, měl zajištěn přivýdělek i společenské uznání. Někteří dudáci se proslavili rovněž za hranicemi svého regionu. Například talent roku 1983 zesnulého dudáka Jana Matáska bylo možné před několika desetiletími pravidelně obdivovat i o táborských poutích u naší Lomnice nad Popelkou. Dudáci a jejich písně již dávno nejsou součástí života venkovanů. Zůstávají již jen ve vzpomínkách pamětníků a záznamech etnologů a folkloristů. Bývalou dudáckou slávu tak alespoň také připomíná od roku 1967 každoročně ve Strakonicích konaný mezinárodní festival Strakonický dudák.
V zlatonosné řece Otavě se cenný kov rýžoval v pravěku i ve středověku. To bylo zřejmě hlavní příčinou nebývalé hustoty hradišť z doby železné, laténské i prvních Slovanů. Z nich se dodnes mnohdy dochovaly mohutné valy a příkopy na vrcholcích kopců, které tvoří nepřehlédnutelné dominanty krajiny. S bohatstvím řeky byl rovněž spjat výskyt perlorodky říční.
K regionu neodmyslitelně patří velké množství starobylých venkovských kostelů a několik významných poutních míst. Z nich jmenujme v prvé řadě obec Radomyšl s monumentálním barokním kostelem sv. Jana Křtitele, poblíž vsi Kraselova na vrcholku kopce postavený půvabný kostel, zasvěcený svaté Anně, v Podsrpu kostel se soškou Panny Marie Podsrpenské, kterou mimo jiné vzýval pan farář ve filmové trilogii Slunce, seno…. A v nedalekých Hošticích se ony slavné komedie natáčely.
K nejslavnějším poutním místům celých jižních Čech patří kostelík na mírném návrší Lomec u Vodňan. Snad každého návštěvníka a poutníka uchvátí nejen jeho architektonická podoba, ale v interiéru i baldachýn pro sošku Panny Marie Pasovské. Jeho mistrné provedení napodobuje baldachýn v chrámu svatého Petra v Římě.
Součástí okresu Strakonice je několik malebných městeček. Pod šumavskými horami se choulí městečko Volyně s renesanční radnicí s výraznou sgrafitovou výzdobou, gotickými kostelíkem a starobylou tvrzí. Vodňany se kromě kostela s malbami od Mikuláše Alše mohou pochlubit významnou rybníkářskou tradicí. Bavorovu vévodí monumentální chrám, vrcholné dílo rožmberského gotického stavitelství. Několik kilometrů vzdálený hrad Helfenburg založil ve 14. století tento významný jihočeský rod. Jeho návštěva se vyplatí nejen kvůli geniu loci hradní zříceniny, ale i jedinečné vyhlídce do okolní krajiny.
Krásy Strakonicka se staly také vděčným námětem řady malířů. Z těch nejznámějších je nutno zmínit alespoň Karla Kupku ml., Milana Peterku, Ladislava Stehlíka a Václava Štětku.
Libor Drahoňovský