Lomnické živnosti

 živnodům

Lomnice nad Popelkou – „Město sucharů a textilu“, „Zbrojnice českého textilu“ a „Industriální velmoc Podkrkonoší“. To všechno jsou přívlastky, kterými byla na přelomu 19. – 20. století Lomnice n. Pop. nazývaná a oceňována. Zcela právem. Z dnešního pohledu je až neuvěřitelné, jaká mnohovrstevnatá a rozličná zde tehdy byla skladba drobných provozoven a živností, která našemu městu a okolí poskytovala téměř úplnou ekonomickou soběstačnost. Názorně se to ukázalo v rámci mnoha prezentací zdejších firem na různých hospodářských výstavách jak celostátních, tak pořádaných přímo v našem městě. A to nejprve v bývalé textilní škole a později po roce 1919 v areálu zdejšího zámku, který ke svým účelům upravil nový majitel – Živnostenský klub. Například v roce 1922 na slavné „Podkrkonošské – živnostenské výstavě v Lomnici n. Pop.“

O zájmy řemesel a obchodu tehdy pečovala různá živnostenská společenstva. Vedle již zmíněného Živnostenského klubu také Obchodní grémium, Konzumní dělnické družstvo a Živnostenské společenstvo potravních živnostníků, kde byli od roku 1889 sdruženi hostinští, mlynáři, řezníci a uzenáři a obchodníci.

Běžné trhy se konaly na Husově náměstí ve čtvrtek a v neděli a kromě toho ještě také osm výročních trhů. Od roku 1896 byl zřízen „Dobytčí trh“ na dnešním školním náměstí, později v areálu nynější nové „hasičárny“. Nebylo výjimkou, že se zde nabízelo až pět set kusů dobytka během jednoho dne.

Sortiment výrobků místních firem poskytoval skutečně vše potřebné doslova od „kolébky až po hrob“. Od dětské výživy, hraček, přes kávomlýnky, pivo, lihoviny, až po zvony, varhany a rakve. V „Obchodním adresáři lomnických firem“ z poloviny 30. let 20. století je uvedeno neuvěřitelných 86 druhů činností. V mnoha případech vykonávané jednou osobou, někdy ještě s rodinnými příslušníky či učedníkem. Nechyběly ale též větší živnosti s několika zaměstnanci. Konkurence byla veliká a jistě tak nebylo jednoduché obstát.
Například jen řezníků se v Lomnici nacházelo dvanáct (z toho dva koňští). Stejný počet trafikantů, čtrnáct holičů, devatenáct cukrářů a dokonce i šedesát šest obchodníků, z toho třicet pět smíšených, dvě hokynářství, jedno lahůdkářství, čtrnáct obchodů konfekčních, střižních, galanterních, s látkami i zástěrami. Z patnácti pekařů dvanáct vedle pečení chleba a pečiva vedli ještě také prodej koloniálního zboží. Jenom Havlík, Mikule a Spudilová prodávali pouze to, co sami vyrobili. Pamětníci vzpomínají, že pečivo bylo od každého pekaře sice chuťově odlišné, ale přitom vždy chutné a prý nikdy „gumové“. Zelinka míval housky pěkně propečené, Stříbrný zase bledší, kulatky byly nejlepší od Spudilů a z konzumu. Nejchutnější suchary a velejemné zákusky se prý dostaly v obchodě u Vinklářů vedle kostela, Borůvkovi zase k nakoupenému zboží přidávali odřezky a zlomky této oblíbené lomnické pochoutky. Na Podměstí u řezníka Stránského za dvě jitrnice, jedno jelito a dvoulitrovou plešku polévky zvané „trdlouky“ jste zaplatili pouhé dvě koruny. Přitom se jednalo o slušnou porci oběda pro tři strávníky. Vyznavači zimních radovánek se mohli vybavit saněmi a lyžemi u tří zkušených výrobců – Sasky, Císaře a Borůvky. Výrobky z Lomnice pronikly až na světové sportovní kolbiště. Kufry a nesesery místní firmy Zajíc byli vybaveni všichni českoslovenští zástupci na olympiádě v Berlíně v roce 1936. Automobilů bylo tehdy v Lomnici ještě jako šafránu, ale už tu byly dvě autodílny a dokonce osm autodopravních firem, včetně dopravy autobusové a taxislužby. Ctitelé piva si přišli na své díky lomnickému pivovaru, výrobu lihovin zajišťovaly firmy Bartoš, Bičík a Císař. Primát nejstarší výroby sodové vody a limonád v Podkrkonoší držela firma Františka Jandy na Karlovském náměstí. Nedaleko se nacházela firma bří. Ouhrabkové s dlouholetou tradicí výroby kávomlýnků, která pokračuje i dnes pod značkou „Lodos“. Producentů těchto důležitých pomocníků hospodyněk se u nás vyskytovalo více, např. firmy Václavík, Kříž a Patka. Poslední ze jmenovaných vyráběla také vedle mlátiček i kruhadla na zelí, která vyvážela hlavně do SSSR. Nechyběla ani Macháčkova bakelitka. Které město se může pochlubit produkcí zvonů, jejichž specifická výroba vyžaduje velký stupeň odborné dovednosti. U nás byly hned dvě zvonárny – u Šidlichovských a u Zajíců. K výbavě kostelů vedle zvonů neodmyslitelně patří také varhany. I ty se zde dělaly, konkrétně starolomnická firma Kobrle, později Ženatý. Jejich výrobky dodnes slouží věřícím např. v kostele Proměnění Páně na Táboře, či v Hradci Králové, ve Vysokém Mýtě, Semilech a nedaleké Železnici. Poslední věci člověka zajišťovaly dvě pohřební firmy – Bartoš a Mikule. Lomnický pohřební vůz je dnes uložen v pražských filmových ateliérech a čas od času se mihne v řadě českých filmů a pohádek.

Řada názvů mnohých původních řemesel už dnešní generaci téměř nic neřeknou a znějí pro ně až téměř exoticky – kdo dnes ví, kdo to byl drnomistr, niklovač, šindelář a pilníkář. Tím posledním, který je v Lomnici ještě sekal ručně byl v 70. letech dnes již minulého 20. století pilníkář pan Dlouhý. Na závěr této kapitoly je zajímavé také citovat různé místní prvorepublikové reklamní slogany, které byly nejen výstižné, ale zároveň také vtipné:
„Nezapomeň, že má Jína za patrona Antonína.“
„Kdo zahrádku hezkou chce míti, růžemi a květinami dá ji vysázeti, od zahradníka Jana Zajíce, kde nakoupíte věnce i kytice.“
„Šaty dělají člověka – prádlo ovšem taky, ostatně nás dobře znáte, tak jaképak fraky. JOMLO – Josef Mizera, Lomnice n. Pop.“
„Jarní oblek nový Vám bezvadný zhotoví Ia kvalita – žádná hana Ant. Kolář – krejčí – Račana.“
„Automobilisté! Vaše auto – moto spraví odborně automechanik Florián Václavík.“
„Kdykoliv se u Stříbrných zastavíte, vždy dobrý chléb, čerstvé bílé pečivo obdržíte.“
„Vy všichni to dobře víte, že linoleum, na podlahy různé pasty, kožené brašny, tašky i kufry na cesty na náměstí u Standy Vávry obdržíte.“
„Ve Grusově potravinářství dobré mléko, vejce, máslo, sýry, uzeniny, velký výběr stále čerstvé zeleniny.“
„Dejlův obchod jistě znáte, vždyť okolo chodíváte a všichni to jistě víte, že tam dobře nakoupíte.“
„Prosím Vás, kde tady bydlí ten obchodník Čapek Jan, co prodává kanafasy, koberce, látky i přikrývky na postele, na divan? Dolů jděte po náměstí, u něj koupit to je štěstí.“
„Pane, v hodině jste vy už pátý, co jdete od firmy Devátý, prosím Vás, co tam dávají? Levné látky tam mají.“
„Haló, haló! To Vám každé dítě poví, že pro čepice a klobouky máte jíti k Landfeldovi!“
„Šicí stroje – kola nová, se zárukou Vám vždy dodá i veškeré součástky za hotové – na splátky Frant. Starý, Lomnice – Nádražní ulice.“
„Foto – potřeby – barvy – parfumerii vždy dobře nakoupíte v Krejcarově drogérii.“
„Vítá Vás uctivě holič a kadeřník Franta Bedrník.“
„Každý skřivan bude vrzat, že více nebude zmrzat, když mu jeho nový háv ušije krejčí Láďa Drbohlav.“
„Různé druhy cukrovinek, sucharů i dezertů obdržíte u fy Ševců a to říkám bez žertů.“
„Šperky – zlato – optiku – hodinek a budíků – ve výkladě jak uzříš, v cenách levných obdržíš, velký výběr – každou novinku u Šimůnků na rynku.“
„Uzeniny – maso prima – samá radost – žádný žal, denně čerstvé obdržíte u firmy Ant. Doležal.“
„Proč mračíte se, drahá paní, to zas máte strach ze praní? Od Kynčla já peru pračkou, to je pro mne jenom hračkou.“
„Haló – haló! To každý musí vědět dneska, že Ant. Vokřínek Vás odstěhuje po celých Čechách, do Moravy a Slezska. – Telefon č. 49.“
„Nepleť se mi hochu v cestu, neporaz mi mou nevěstu, jdu kupovat výbavu ke Kučerovi do krámu. Na skladě má zboží krásné, jež se pro domácnost pásne. Proti kostelu je jeho krám, jdi mi z cesty já tam pospíchám.“
„Karamely proti kašli, prášky na blechy a na vši, cremy – pudry – mastičky všelijaké gumičky rumy – koňak – dobrá vína, nedodá Vám firma jiná, než-li Hudskýho drogerie Lomnice – „široká ulice“ pod kostelem.“
„Na cesty a na výlety – na křtiny i na svatby použijte autodopravy Vlastimila Salaby.“
„Od Malechy nové boty máte každý míti, do bláta a každé psoty můžete v nich jíti.“

Nezbývá, než doufat, že na bohatou tradici a rozmanitou činnost zdejších živností navážou i následující generace lomnických řemeslníků a podnikatelů.

Mgr. Jan Drahoňovský – ředitel

Archivní články pro badatele 2014 – 2018

Náhodná tragédie

Náhodná tragédie Průčelí Šlechtova Hrubého domu na lomnickém Husově náměstí zdobí pamětní deska věnovaná památce obětí květnového povstání z řad našich občanů. Je tomu...

Smírčí kříže na Lomnicku

Smírčí kříže na Lomnicku Smírčí kříže nebo lidově „baby“, někdy i kříže cyrilometodějské patří k nejstarším volně stojícím skulpturám, které se nacházejí takřka po celé...

Mýtická hora Tábor

Mýtická hora Tábor Hora Tábor, výrazná dominanta kraje, zvaná též „Maják Lomnicka“, je známým poutním místem a turistickým cílem severovýchodních Čech. Tyčí se jižně...