levy_banner

3. Květen, 2017

Z muzejních vitrín a depozitářů – přichycovací stroj na výrobu šindelů

Přichycovací stroj na štípané šindele     V muzeu se nachází řada ukázek zemědělských či řemeslných dřevěných nástrojů – příklady dovednosti a praktičnosti našich předků. Za všechny z těchto důležitých pomocníků vyrobených především ze dřeva, jmenujme alespoň čistící mlýnek, neboli „fofr“ na čištění obilí, klemprdu – stroj na řezání a broušení koralí, verchštat – stroj na řezání a broušení drahých kamenů, masivní pekařskou díži s téměř dvoumetrovým průměrem, kovářský měch o stejné výšce, celodřevěný soustruh atd. Posledním zajímavým přírůstkem do našich sbírek z této skupiny exponátů je přichycovací stolice na ruční výrobu štípaných šindelů (88 x 19 x 130 cm), inv. č. RN – 197, na Valašsku také zvaná „strýc“.

V minulosti se na krytí střech používaly vedle tašek z pálené hlíny také došky a šindele, které lze vyrábět buďto štípáním (mají až trojnásobnou životnost), nebo zhotovené řezáním z prkna. Jelikož se při tomto postupu poruší vlákna dřeva, mají menší odolnost. V minulosti převládala na venkově došková krytina, šindele byly používány především v městech a městečkách, v oblastech s dostatkem dřeva, na panských a církevních stavbách (pokud nebyly kryty taškami).

Výrobou se zabývala řada drobných hospodářů a v horách celé rodiny bezzemků. V druhé polovině 19. století se na výrobu šindelů specializovaly také pily výstižně zvané „šindelky“. Od poloviny 19. století byla tendence šindele na novostavbách nepovolovat, bylo jich však stále zapotřebí na opravy střech a přikrytí střech s roztečí krovů 140 až 180 cm, dimenzovaných na lehčí krytiny. Poslední šindelové střechy se ojediněle zhotovovaly do poloviny 20. století. Jedním z posledních výrobců šindelů v naší oblasti byl pan O. Kristan z Jestřabí v Krkonoších ještě v polovině 80. let. Dnes dochází k postupné renesanci tohoto zajímavého řemesla, které má uplatnění především na památkově chráněných objektech – u nás v Lomnici n. P. např. na nedávno zrekonstruované hřbitovní zvonici a na několika dřevěnkách památkové rezervace Karlov. Nejcennější z těchto domů je podsíňový čp. 263, ukázka podkrkonošského lidového baroka, nese dokonce novodobou repliku střechy ze štípaného šindele. Řada domů v našem městě má staré šindelové střechy dodnes, pouze nejsou patrné, jelikož byly v minulosti překryty břidlicí a později eternitem. Stalo se tak v souvislosti se zpřísněním požárních předpisů. Po roce 1850 se začaly objevovat i protipožární nátěry hořlavých krytin, jak také vyplývá z konkrétní události, jež se stala 22. června 1862 v nedaleké obci Nedvězí. Tehdy shořel mlýn od jiskry z projíždějícího vlaku a mlynář následně v dopise obvinil železnici z nedodržení slibu týkající se provedení nátěru jeho šindelové střechy.

A jak vlastně šindel, tato tradiční střešní krytina lidových staveb, vypadá a vyrábí se? Jedná se o dřevěnou destičku břitovitého tvaru, širokou 8 až 15 cm, dlouhou 50 až 60 cm, s tloušťkou přibližně 1,5 až 2,5 cm. Jedna strana je opatřena drážkou a na druhé straně je břit. Pro dlouhou životnost šindele je nutné opakovat ochranné nátěry cca po 8 letech. V minulosti se k impregnaci používala i volská krev. O trvanlivosti a odolnosti materiálu jasně vypovídá skutečnost, že byly hlavně využívány k obkládání staveb v drsných horských podmínkách, ať už samotných střech nebo návětrných stran či komínů. Výhodou šindelové krytiny je, že s ní lze vykrýt, ať už jednoduše nebo dvojitě, všechny tvary na střeše bez kousku oplechování. Výbornou vlastností šindele je, že po dešti se dřevo stáhne a lépe tak odolává průniku vody. Při dobré údržbě je životnost až 60 let. K výrobě šindelů je kromě šikovných zkušených rukou nutná sekera s palicí, k obřezání poříz a zmíněná dřevěná přichycovací stolice (viz foto).

Zajímavý exponát do svých sbírek muzeum získalo od pana Aleše Hofmana z Lomnice nad Popelkou a pochází z domu v Lidické ulici čp. 449, kde původně bydlela rodina Maškových. Návštěvníci muzea jej mohou spatřit ve stálé etnografické expozici. Ukázka historických šindelů z 18. století, které pracovníci muzea získali při demolici dřevěnky čp. 739 v ulici 5. května (v sousedství restaurace „Stopka“), je vystavena v expozici historie města v oddělení věnované lidové architektuře.

Zobrazit archiv

Otevírácí hodiny – duben – listopad

Pondělí - zavřeno
Út - Pá - 08:00 - 16:00
So - Ne - 09:00 - 16:00

Vstupné

Vstupné muzeum, včetně galerie a probíhající výstavy:
Rodinné vstupné 90,- Kč
Dospělí 45,- Kč
Důchodci,studenti a děti nad 6 let 35,- Kč
Jednotlivé okruhy muzea:
Dospělí 35,- Kč
Důchodci,studenti a děti nad 6 let 25,- Kč
Krátkodobá výstava:
Dospělí 25,- Kč
Důchodci,studenti a děti nad 6 let 20,- Kč

Kontakt

Husovo náměstí 43/44
Lomnice nad Popelkou
512 51
IČO: 00371297
(zobrazit na mapě)

tel.: +420481671872
muzeum.lomnice@seznam.cz

„Kdo se umí smát sám sobě, má právo smát se smát všemu ostatnímu, co mu k smíchu připadá.“ Jan Werich